Radek Fridrich (*1968)

Básník, překladatel, publicista a pedagog debutoval v roce 1996 sbírkou Pra, poté publikoval řadu básnických sbírek v Hostu: V zahradě Bredovských (1999), Molchloch (2004), Žibřid (2006) a v roce 2011 sbírku Krooa krooa, za kterou získal cenu Magnesia Litera za poezii.
Vydal také česko – německé sbírky Řeč mrtvejch/ Die Totenrede (2001), Šrakakel/Der Schreckliche (2005), Nebožky/Selige (2011) a Linie S1 (2019).
K dalším titulům patří soubor fónických básní Ptačí řečí (2017) a řada francouzských překladů vydaných v pařížském nakladatelství Revue K – Crôa – Crôa (2017), Beffroi (2018), Pobřeží/Bord de mer (2019) a Perte de sens (2023) – společný projekt s básníkem Janem Sojkou a výtvarníkem Romanem Kamešem.
Publikuje též bibliofilie, na kterých spolupracuje s různými výtvarníky, např. Krevker (2020) s Petrem Čermáčkem, Zjevení (2021) s Lubošem Drtinou nebo Blatt? Nie! (2023) s Martinem Stöhrem.
V roce 2023 mu v nakladatelství Perplex vyšla kniha tří sbírek Řeč mrtvejch/Erzherz/Nebožky a o rok později sbírka Škrapové pole v nakladatelství Host.
Ve své tvorbě je výrazně inspirován severními Čechami i německými vlivy v bývalých Sudetech. Žije a pracuje v Děčíně.
Kromě básnické tvorby se věnuje Radek Fridrich od roku 1992 také tvorbě koláží a později i frotáží. Měl řadu výstav doma i v zahraničí (Bratislava, Varšava, Drážďany, Daruvar).
Byl vybrán na reprezentativní výstavu českých koláží Slovem i obrazem v galerii Vltavín v roce 2008 nebo na kolektivní výstavu Stará bydliště pro Dům pánů z Kunštátu v roce 2020.
Vystavoval také v tandemu s jinými výtvarníky, např. Krajinou v roce 2013 s Igorem Grimmichem v Chrudimi nebo V pohybu/ In der Bewegung (spolu s Ruth Habermehl) v Cafe Max Ústí nad Labem v roce 2017.
K jeho posledním výstavám patří Hroby mluví v Krajské galerie Zlín v roce 2024 a loňská Dirty talk v Klubu Za školou.
Podél Labe
Jen málokdo zná řeku tak dobře jako oni. Už od narození Labe stálo po jejich boku. Zatímco ostatní hleděli vpřed, Radek Fridrich a Lukáš Matouš zůstali stranou a do nejmenšího detailu pozorovali krajinu od pramene až po ústí. Nikoliv jako obyčejní turisté, nýbrž jako svědkové dějinných, společenských i přírodních událostí. Nyní se rozhodli vyjádřit také umělecky a zmapovat dosavadní krajinnou paměť. Ponořte se společně s Radkem a Lukášem do světa podél Labe a prožijte jejich vzpomínky vytříbeným pohledem básnického oka!
Foto: archiv autora
---------------------------
Dichter, Übersetzer, Publizist und Pädagog. 1996 debütierte er mit dem Gedichtband PRA, dann veröffentlichte er eine Reihe von Sammlungen im Host Verlag: V zahradě Bredovských (1999), Molchloch (2004), Žibřid (2006) und Krooa krooa (2011). Er gab auch tschechisch-deutsche Gedichtbände heraus: Šrakakel / Der Schreckliche (2005), Řeč mrtvejch / Die Totenrede (2001), Nebožky/Selige (2011) und Linie S1 (2019). Zu weiteren Kunstwerken zählen z. B. die Sammlung von phonischen Gedichten Ptačí řečí (2017) und Übersetzungen ins Französische, die der Revue K Verlag in Frankreich veröffentlichte – crôa crôa (2017), Beffroi (2018), Pobřeží / Bord de mer (2019) und Perte de sens (zusammen mit Jan Sojka, 2023). Er schafft auch Bibliophilien, an denen er mit verschiedenen Künstlern zusammenarbeitet, z. B. Krevker (2020) mit Petr Čermáček, Zjevení (2021) mit Luboš Drtina oder Blatt? Nie! (2023) mit Martin Stöhr. 2012 erhielt er den Literaturpreis Magnesia Litera für Lyrik (Krooa krooa). 2023 veröffentlichte er eine Sammlung von 3 Gedichtbänden: Řeč mrtvejch, Erzherz und Nebožky(Perplex Verlag). Sein letztes Buch Škrapové pole erschien im Jahr 2024 (Host Verlag).
Entlang der Elbe
Sie kennen den Fluss als niemanden anderen. Schon seit ihrer Geburt war die Elbe immer nebenan. Während die anderen nur nach vorne schauten, standen Radek Fridrich und Lukáš Matouš beiseite und sahen die Landschaft von der Quelle bis zur Nordsee im Detail an. Nicht als bloße Touristen, sondern als mitten im Geschehen seiende Zeugen der historischen, gesellschaftlichen und Naturereignisse. Jetzt entschieden sie sich, sich auch künstlerisch zu äußern und eine neue Karte des landschaftlichen Gedächtnisses zu verfassen. Tauchen Sie gemeinsam mit Radek und Lukáš in die Welt entlang der Elbe ein und durchleben Sie Ihre Erinnerungen mit der raffinierten Sicht des dichterischen Auges!
Dresden-Neustadt
Bylo to jak scéna z nezávislého filmu,
když jsem vybíhal schodištěm na perón,
abych tě ještě jednou rychle objal,
nebo ti aspoň zamával.
Dodnes si vzpomínám na svůj zoufalý pohled,
který pronikal všemi okny rozjíždějící se soupravy.
Tvou tvář jsem však nezahlédl,
jen koncová, zamlžená světla
se mi vysmívala.
Linie S1 je žena, která mě konečně zradila.
//
Dresden-Neustadt
(übersetzt von Kristina Kallert)
Eine Szene wie im unabhängigen Film,
ich renne die Treppe hoch auf den Bahnsteig,
will dich einmal noch rasch umarmen,
dir wenigstens winken.
Bis heute erinnere ich mich an meinen
verzweifelten Blick,
er drang durch alle Scheiben der ins Rollen
kommenden Garnitur.
Doch dein Gesicht habe ich nicht gefunden,
ein nebelblindes Schlusslicht
lachte mich aus
Linie S1 ist eine Frau, die mich schließlich verriet.

