Matouš Holada
(*1992) Žije v Praze, kde loni dokončil studium sociologie na FF UK a hry na basovou kytaru na Konzervatoři Jaroslava Ježka.
Své básně doposud publikoval pouze časopisecky (Tvar).
Získal 1. místo v Literární ceně Vladimíra Vokolka (2016) a 2. místo v literární soutěži Hořovice Václava Hraběte v témže roce.
XXX
Po pár pivech je to jako v kovbojce
Dej si bacha Joe
nejezdi zejtra rudym kaňonem
Loučíme se s úsměvem na rtech
když prohráváš musíš se smát
Ale dej si bacha Joe
venku je plno psychopatů
bezpáteřních sviní
špinavejch poserů
Támhleten chlap mlátí svoji ženu
a támhleten jí tajně čte maily a smsky
Potkáváš je v tramvaji dnes a denně
lidi co kdykoliv vyměněj svobodu za bezpečnost
co nikdy nezačnou zpívat nebo tleskat první
lidi co si vždycky pečlivě přepočítaj drobný
a nikdy by je ani nenapadlo
koupit třeba žebrákovi bagetu
Tak si dej bacha Joe
dej si bacha
abys neskončil jako oni
Před jezem se nesmíš otáčet
musíš pádlovat
nabírat rychlost
je to stejný jako když ti bylo pět let
seděl jsi na skluzavce a bál ses
do zatáčky nebylo vidět
Pusť se
běž
udělej to
pádluj
šlápni na pedál
tak kopni do tý bedny
Do zatáčky nikdy není vidět
a venku už možná kvete atomový jaro
je nejvyšší čas
utrhnout si aspoň jeden květ
přiložit přes nos a ústa
a zhluboka dýchat
Pak dospělí pomůžou dětem
Země se zatřese
hroby se otevřou
Ráno vstaneme
políbíme se
a pojedeme na výlet
bude neděle
den prvý
most a potok
řeka a brod
most a potok
řeka a brod
